Lead by the nose

Komunikace různými kanály s různými subjekty s různým obsahem za různým cílem. Udržování přísné bariéry mezi kanály, subjekty, obsahem a cíli. Překonání bariéry může vést k částečnému přerušení komunikace s určitými subjekty a k popisu nepravdivých dějů konkrétním subjektům a motivací za cílem udržení bariér . Motivace k takové komunikaci je zásadní a mnohdy nevysvětlitelná a některými subjekty komunikace nepochopitelná. Komunikace verbální, neverbální, virtuální. Kanály fyzické, virtuální v moha alternativách. Energie vkládaná do udržení bariér je rovna nepochopitelné motivace ke komunikaci. Subjekty komunikace jsou “lead by the nose”.

 

 

 

 

Advertisements

Besídka

Na ulici se nějaký pán svalí k zemi a umře. Lidé zrychlují. Lidé se vzdalují. Někteří lidé se přiblížují.

Jedna stařena se nakloní nad nebožtíka a píchne ho holí do břicha. Nebožtík se nehýbe. „Ten je dočista tuhej. Měli bychom mu sundat boty a přikrýt mu tvář novinami”, řekne stařena.

„Kdepak, ten to na nás jen hraje. Nic mu není”, řekne muž v šedém plášti a hned navrhuje: „Měli bychom jej zkusit lechtat nebo jej chytit za moudí. To uvidíte, jak hned vyskočí“.

Tu se objeví pan Kučera. Pan Kučera rád pomáhá. „Určitě mu zapadl jazyk”, řekne a hned se skloní a otevírá nebožtíkovi hubu.

„Aby vás nekousl, simulant jeden“, říká muž v šedém plášti.

„Kdepak by ho kousnul, když je dočista tuhej?”, ptá se stařena.

„No jo. Úplně zapadlý jazyk.”, pokyvuje hlavou pan Kučera.

„Přineste někdo ty noviny”, říká stařena.

„Nedá se nic dělat. Tady to budeme muset přišpendlit“ řekne pan Kučera a spínacím špendlíkem přišpendlí nebožtíkovi jazyk ke rtu.

„Hraje dobře, ani to s ním necuklo. Teď bychom ho měli zkusit chytit za moudí“ navrhuje pán v šedém plášti.

„Proboha, sundejte mu boty a přineste noviny“ okřikne je stařena.

„Nesu kuchařskou knihu. Je plná důležitých tabulek.” Řekne zrzavý chlapík s kuchařskou knihou, se kterou přispěchal na pomoc.

„Přikryjte ho tou knihou”, navrhuje stařena a píchne nebožtíka holí do čela.

„Kdepak. Jen ho tou bichlí majzněte přes nos”, ozve se muž v šedém plášti.

„Ukažte tu knihu“, řekne pan Kučera. Zrzavý chlapík mu ji podá, pan Kučera jí popadne a praští s ní zrzavého chlapíka po hlavě. Ten se svalí na zem a nehýbe se.

“Tak! A teď jsou dočista tuhý oba!” řekne stařena.

“Další simulant!” křičí pán v šedém plášti.

“Určitě mu zapadl jazyk!” říká pan Kučera a zkušeně se sklání se k zrzavému chlapíkovi.

Stařeně se udělá zle, svalí se k zemi a umře.

“A teď to na nás hraje i ta babizna! Co z toho ti lidé mají?” křičí pán v šedém plášti.

“Situace je nadmíru závažná” zhodnotí situaci pan Kučera a přikryje stařeně obličej kuchařskou knihou.

“To nemyslíte vážně!” chytne se pán v šedém plášti za hlavu, skácí se k zemi a umře.

Pan Kučera přišpendlí pánovi v šedém plášti jazyk ke rtu. Opatrně se rozhlédne a odkráčí pryč.

 

 

Na okně nablito

Jedna malá holčička upadla a rozbila si koleno. Seděla na zemi a plakala. Ostatní děti se jí smály a ukazovaly si na ní. Šel kolem básník Mirkun a viděl, jak se děti škaredě smějí malé holčičce. Úplně se dojal a rozplakal se. Z okna se vyklonil pan Kukaňovič, který nemá rád, když mu děti křičí pod okny. Když viděl, co se stalo, tak se začal tak chechtat, až mu z toho zaskočilo a začal zvracet. Jak z okna zvracel, pozvracel básníkovi Mirkunovi klobouk. Paní Kukaňovičová musela dát panu Kukaňovičovi herdu do zad, až z toho pan Kukaňovič vypadl z okna. Ošklivě si zlomil nohu. Z nohy mu koukala kost. Jak to děti viděly, tak se přestaly smát malé holčičce a udělalo se jim zle. Úplně pobledly a začaly zvracet. A tak malá holčička brečí, pan Kukaňovič se už nesměje, dětem je zle a uprostřed chodníku stojí pozvracený a dojatý básník. A paní Klučová v přízemí má pozvracené okno. To je co?

Pomožte chudákům

Pan Smyslovič, řidič autobusu, se večer vracel domů z práce. Pan Smyslovič byl chudák. Lidé to o něm věděli. Ukazovali si na něj a říkali:”To je pan Smyslovič, řidič autobusu. On je chudák”. Na pana Smysloviče číhal za rohem domu pan Kučera. Pan Kučera chtěl pomáhat chudákům. Byl rozhodnutý jim všem pomoct. Pan Kučera ví, že chudáky je potřeba popohnat. A tak vyběhl, zařval na pana Smysloviče “baf” a kopl ho do kolene. Pan Smyslovič se zhroutil na zem a držel se za bolavé koleno. Pan Kučera řekl: “Tak vidíš!” a odskákal po jedné noze pryč.

Veselý pár

Jedna stará paní se rozhodla přejít silnici v místě, kde jezdilo hodně aut. Myslela si, že to stihne. A nestihla to. Přejelo jí nákladní auto a viděly to děti na hřišti, kterým se udělalo hodně špatně. A tak stály pod okny a křičeli “mami!”. Pan Kukaňovič byl hodný člověk, ale neměl rád, když mu pobledlé a vyděšené děti křičí pod okny. Tak otevřel okno a udělal na ně dlouhý nos a vyplázl jazyk. Potom se těm dětem smál až ho bolela ústa. Kolikrát se pan Kukaňovič tak smál, až se málem udusil smíchy. To mu musela dát paní Kukaňovičová herdu do zad, až z toho panu Kukaňoviči vylezly oči z ďůlků a začal slzet. To většinou paní Kukaňovičovou tak rozesmálo, až se za břicho popadala. Byl to takový veselý pár lidí.

Pan Kukaňovič není doma

Pan Smyslovič, řidič autobusu, si jednou v lékárně koupil sirup. Před dveřmi svého bytu zjistil, že cestou domů ztratil klíče i sirup. Zazvonil na souseda Kukaňoviče. Soused Kukaňovič je hodný člověk a rád se směje. Ale soused Kukaňovič nebyl doma, protože jel na svatbu své neteře, která si brala za muže pana Klučku, který měl tuberkulózu a revma. Dědičnou náchylnost na revma zdědil nejspíš po svém dědovi, který rád stával nahý ve studeném potoce, protože měl rád studenou vodu. Moc rád. Kolikrát si na něj lidé ukazovali a říkali: “On má rád studenou vodu. Moc rád.”