Neštovice a černý kašel

Jedna žena šla po ulici kolem hlemýždě, který hledal lopatu a dostala neštovice. Naproti ní šel pán s lopatou, šlápnul na hlemýždě a dostal černý kašel. O kus dál brečel dojatý básník Mirkun. Pan Smyslovič se vracel z práce, zakopl a rozbil si nos. Pan Kučera dal básníkovi pěstí do břicha a potom ho hladil po hlavě. Strážník Jurkin odvedl pana Smysloviče, který porušil nařízení o padání na zem. Rodiče volali na své děti z oken, aby už šly domů. Děti na ně dělaly ošklivé obličeje a jeden tlustý chlapeček ukazoval zadek a jedna hubená holčička na něj ukazovala nohou v sandálu, kterým šlápla do psího lejna. V tom začalo sněžit a z domu vyběhl polonahý pan Horák a poskakoval a mával rukama. Pán, který dostal černý kašel umřel o kus dál v houští a paní s neštovicemi zavřeli do ústavu pro paní s neštovicemi.

Advertisements

Opravdová poezie

Básník Mirkun spěchal domů. Měl na čele bouli. Cítil, že dnes to skutečně přijde. Napíše opravdovou poezii a stane se slavným básníkem. Doma si sedl ke stolu, vzal pero a z boule na hlavě mu zničehonic vyjela ruka. Ruka chvíli tápala po okolí a nahmatala překvapený básníkův obličej. Tohle básník opravdu nečekal. Ruka nahmatala nosní dírky a vrazila básníkovi prsty do nosu. Básníkův obličej se stáhl do ošklivé grimasy. Dělal takový nehezký obličej s roztaženými nozdrami. Potom se mu podařilo do ruky kousnout. Ruka se okamžitě stáhla zpět do hlavy, kde úplně zmizela. Ani boule po ní nezbyla. Básník Mirkun ani dnes nenapsal opravdovou poezii.

Pan Kysela má uzeniny v hrsti.

Pan Kysela, nosič slipů, si domů nesl půl špekáčku. Měl z toho ohromnou radost. Nese si domů půl špekáčku! Lidé si na něj ukazovali a říkali: “Podívejte! Pan Kysela, nosič slipů, si nese půl špekáčku!” A to ještě před půl hodinou si celý špekáček nesl půl pana Kysely, nosiče slipů. Ale kdepak na pana Kyselu. Cha! Pan Kysela má uzeniny v hrsti.

Apaurin

Kouzelník Apaurin se ráno vzbudil na podlaze s kufrem pod hlavou. Vzal svůj cylindr a sáhl do něj rukou. Nic. Strčil do něj ruku po loket, potom celé rameno, strčil do něj hlavu, druhou ruku, tělo, nohy… A celý zmizel.

 

Besídka

Na ulici se nějaký pán svalí k zemi a umře. Lidé zrychlují. Lidé se vzdalují. Někteří lidé se přiblížují.

Jedna stařena se nakloní nad nebožtíka a píchne ho holí do břicha. Nebožtík se nehýbe. „Ten je dočista tuhej. Měli bychom mu sundat boty a přikrýt mu tvář novinami”, řekne stařena.

„Kdepak, ten to na nás jen hraje. Nic mu není”, řekne muž v šedém plášti a hned navrhuje: „Měli bychom jej zkusit lechtat nebo jej chytit za moudí. To uvidíte, jak hned vyskočí“.

Tu se objeví pan Kučera. Pan Kučera rád pomáhá. „Určitě mu zapadl jazyk”, řekne a hned se skloní a otevírá nebožtíkovi hubu.

„Aby vás nekousl, simulant jeden“, říká muž v šedém plášti.

„Kdepak by ho kousnul, když je dočista tuhej?”, ptá se stařena.

„No jo. Úplně zapadlý jazyk.”, pokyvuje hlavou pan Kučera.

„Přineste někdo ty noviny”, říká stařena.

„Nedá se nic dělat. Tady to budeme muset přišpendlit“ řekne pan Kučera a spínacím špendlíkem přišpendlí nebožtíkovi jazyk ke rtu.

„Hraje dobře, ani to s ním necuklo. Teď bychom ho měli zkusit chytit za moudí“ navrhuje pán v šedém plášti.

„Proboha, sundejte mu boty a přineste noviny“ okřikne je stařena.

„Nesu kuchařskou knihu. Je plná důležitých tabulek.” Řekne zrzavý chlapík s kuchařskou knihou, se kterou přispěchal na pomoc.

„Přikryjte ho tou knihou”, navrhuje stařena a píchne nebožtíka holí do čela.

„Kdepak. Jen ho tou bichlí majzněte přes nos”, ozve se muž v šedém plášti.

„Ukažte tu knihu“, řekne pan Kučera. Zrzavý chlapík mu ji podá, pan Kučera jí popadne a praští s ní zrzavého chlapíka po hlavě. Ten se svalí na zem a nehýbe se.

“Tak! A teď jsou dočista tuhý oba!” řekne stařena.

“Další simulant!” křičí pán v šedém plášti.

“Určitě mu zapadl jazyk!” říká pan Kučera a zkušeně se sklání se k zrzavému chlapíkovi.

Stařeně se udělá zle, svalí se k zemi a umře.

“A teď to na nás hraje i ta babizna! Co z toho ti lidé mají?” křičí pán v šedém plášti.

“Situace je nadmíru závažná” zhodnotí situaci pan Kučera a přikryje stařeně obličej kuchařskou knihou.

“To nemyslíte vážně!” chytne se pán v šedém plášti za hlavu, skácí se k zemi a umře.

Pan Kučera přišpendlí pánovi v šedém plášti jazyk ke rtu. Opatrně se rozhlédne a odkráčí pryč.

 

 

Na okně nablito

Jedna malá holčička upadla a rozbila si koleno. Seděla na zemi a plakala. Ostatní děti se jí smály a ukazovaly si na ní. Šel kolem básník Mirkun a viděl, jak se děti škaredě smějí malé holčičce. Úplně se dojal a rozplakal se. Z okna se vyklonil pan Kukaňovič, který nemá rád, když mu děti křičí pod okny. Když viděl, co se stalo, tak se začal tak chechtat, až mu z toho zaskočilo a začal zvracet. Jak z okna zvracel, pozvracel básníkovi Mirkunovi klobouk. Paní Kukaňovičová musela dát panu Kukaňovičovi herdu do zad, až z toho pan Kukaňovič vypadl z okna. Ošklivě si zlomil nohu. Z nohy mu koukala kost. Jak to děti viděly, tak se přestaly smát malé holčičce a udělalo se jim zle. Úplně pobledly a začaly zvracet. A tak malá holčička brečí, pan Kukaňovič se už nesměje, dětem je zle a uprostřed chodníku stojí pozvracený a dojatý básník. A paní Klučová v přízemí má pozvracené okno. To je co?